|
|
Výtvarno jako konstitutivní prvek fikčních světů
Ruml, Lukáš ; Mocná, Dagmar (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Tématem této práce je výtvarno jako konstitutivní prvek fikčních světů. Metodologické východisko představuje srovnávací sémiotika, respektive výzkum intermediality. Cílem je postihnout některé z možných realizací intermediálních vztahů mezi literaturou a výtvarným uměním. Dílčí případové studie jsou zaměřeny na ekfrázi reprezentovanou v románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice, transmedialitu jako přenos estetiky jednoho média do druhého na příkladu Tří próz Josefa Čapka, jež jsou tradičně vnímány jako kubistické, a ilustrační vztah mezi textem a obrazem u lyrické skladby Františka Hrubína Jobova noc. Zatímco v první studii se potvrdila v případě ekfratického vztahu schopnost výtvarného umění tematicky, ale i sémanticky obohatit možnosti literárního vyjádření skrze introspekci do vnitřních životů postav, které přispěly i k celkové reinterpretaci díla, v případě druhé studie zkoumající transmediální přenos u Čapkových próz tak jednoznačný závěr nevyplývá. Vzhledem ke složitosti receptivního procesu každého čtenáře je i s vědomím historického kontextu těžké přisoudit Třem prózám status literárního pandánu kubismu. Poslední studie demonstruje na komparaci dvou ilustrátorských přístupů Františka Hudečka a Evy Činčeřové, jak dokáže ilustrace obohatit čtenářův imaginativní prožitek a akcentovat...
|
|
|
Description and its subject: through the eyes of the observer
Fedrová, Stanislava
The category of beholder as key mediator of the surrounding world (or its image) in an artwork results from confrontation of verbal and visual descriptivity. The paper focuses on the role of beholder and the influence of processes of her perception on the descriptive structure. It seems inevitable to inquire into the ways and devices of transforming the perspective of a character into narratorial discourse or into that of an implied beholder. Concurrently, it is necessary to differentiate between the mode of beholder where emphasize is on perception, and the mode of interpreter, i. e. such apprehension of the world, which employs e. g. pictorial models and cultural/visual concepts intently in order to induce evocation or visualization in readers. The paper examines the assumed “objectivity” or noninterpretative character of description by displaying a variety of observer’s perspectives in description and also in ekphrasis as a specific type of description.
|
|
|
Description and its subject: through the eyes of the observer
Fedrová, Stanislava
The category of beholder as key mediator of the surrounding world (or its image) in an artwork results from confrontation of verbal and visual descriptivity. The paper focuses on the role of beholder and the influence of processes of her perception on the descriptive structure. It seems inevitable to inquire into the ways and devices of transforming the perspective of a character into narratorial discourse or into that of an implied beholder. Concurrently, it is necessary to differentiate between the mode of beholder where emphasize is on perception, and the mode of interpreter, i. e. such apprehension of the world, which employs e. g. pictorial models and cultural/visual concepts intently in order to induce evocation or visualization in readers. The paper examines the assumed “objectivity” or noninterpretative character of description by displaying a variety of observer’s perspectives in description and also in ekphrasis as a specific type of description.
|
|
|
Ekfráze jako modus reprezentace
FEDROVÁ, Stanislava
Předkládaná disertační práce se soustředí na realizace tradičního antického žánru ekfráze (specifické formy deskripce vizuálního díla) v moderní literatuře. Jednotlivé interpretační úhly pohledu představuje na vybraných textech české poezie a prózy ? Jaroslava Vrchlického, Julia Zeyera, Jiřího Karáska ze Lvovic, Aloise Jiráska, Jaroslava Durycha, Jaroslava Marii, Františka Langera, Bohumila Hrabala, Miloše Urbana). V metodologickém zaměření se práce ukotvuje především v teorii intermediality a jejím pojmovém aparátu (Werner Wolf, Irina Rajewská), využívá též některé podněty teorie umění či vizuálních studií (např. distinkce gaze ? glance Normana Brysona). Práce nejprve nastiňuje kontext dějin ekfráze jako rétorické kategorie a žánru, dosavadní bádání a vyrovnává se s problémem definice ekfráze jako verbální reprezentace vizuální reprezentace. Dále se zamýšlí nad rozlišováním actual ? notional ekphrases (John Hollander) z hlediska literární vědy a využívá též kategorie piktoriálního modelu (Tamar Yacobiová). V další kapitole se zamýšlí nad rolí pozorovatele v ekfrastických textech, a to jednak z hlediska jeho postavení ve fikčním světě (např. pozorovatel, který je postavou fikčního světa příběhu, ale promítá se zároveň do ?fikčního světa obrazu?), jednak při rozlišování modů popisu a interpretace. Pojmenovává jednotlivé ekfrastické postupy a gesta, například: Jak se může akt vnímání, pozorování vizuální reprezentace propisovat do strukturace její verbální reprezentace. Jak se statický popis dynamizuje rozehráním do události a zapojením do vyprávění, a to nejen do mikrostruktury situace, ale i makrostruktury celku textu. Jaká je role a funkce ekfrastické pasáže v rámci celku textu ? ekfráze nemusí být jen pauzou ve vyprávění, kterou lze snadno eliminovat. A konečně jak může verbální médium svými vlastními prostředky imitovat či simulovat mediálně specifické techniky vlastní jinému uměleckému druhu.
|
|
|
Role pozorovatele v ekfrastických textech
Fedrová, Stanislava
Postava pozorovatele, ať už fyzickým procesem dívání se, nebo svou existenciální zkušeností je pro ekfrastické texty zásadním formujícím elementem. Ve studii jsou vymezeny tři možné přístupy: Prvním je pozorovatel jako postava fikčního světa a zároveň vizuální reprezentace. Tato postava je součástí příběhu, takže její podání ekfráze je formováno rolí, jakou v příběhu hraje. Druhým typem je postava jako zprostředkovatel světa vizuální reprezentace - tak jako se divák noří do hloubky obrazu pomocí Rückenfigur, která do něj již vstoupila, je tento pozorovatel v ekfrázi prostředníkem, díky němuž čtenář získává perspektivu spolu-pozorovatele. Třetí typ, pozorovatel jako interpret, nastoluje několik postupů formování ekfráze: usouvztažnění s jinou vizuální reprezentací či piktoriálním modelem, podložení narativní fólie a asociativní hra s formou viděného.
|
host ::
RSS.